8. kapitola- City
17. 4. 2011
Hermiona se rozhlížela. Už jí to místo, kde teď stála, nepřipadalo tak neznámé. Jistě, věděla od Severuse, že je to hlavní štáb Fénixova Řádu, že je na Grimmauldově náměstí.. Ale jak tu stála s kamarády, Harrym a Ronem, začalo se jí všechno vybavovat mnohem lépe.
"Hermiono..", začal Harry. "Já se ti moc, vážně moc omlouvám.."
"To nevadí. Neudělal jsi to schválně. Neudělal, že ne?!"
"Jistě že ne", usmál se.
"To kouzlo mělo zasáhnout Snapea", přiznal po chvíli.
"COŽE?" vykřikla Hermiona. "Jak jsi mohl chtít, aby ho to zasáhlo?"
"Hermiono", vložil se do toho Ron. "Copak si nepamatuješ? Nevíš, jak se k tobě choval v Bradavicích? Nadával ti do šprtek, za všechno tě obviňoval..nás všechny. Ani Harryho, ani mě neměl nikdy rád. A pořád nemá."
"Ke mně se chová hezky. Já..jsem ráda, že si na něj nepamatuju z dřívějška. A.. myslím, že ho mám docela ráda." Usmála se.
---
Severus neklidně seděl po Voldemortově pravé ruce a znechuceně se díval, jak Nagini trhal kusy masa z mudly, který byl před pár minutami zabit smrtícím kouzlem Luciuse Malfoye.
"Copak, Severusi?", všiml si jeho pohledu Malfoy. "Bolí tě břicho? Nebo se snad nerad díváš na vnitřnosti?" Sám se zasmál svému vtipu. Pár Smrtijedů se k němu přidalo.
"DOST!" zahřměl Voldemortův hlas. Všichni se okamžitě ztišili.
Voldemortova tvář se stáhla ve spokojený úšklebek. Zadíval se na Naginiho a oči mu zářily.
Severus se přinutil podívat se jinam. V myšlenkách byl stále u Hermiony, říkal si ale, že na ústředí je v bezpečí. Každopádně si přál, aby tohle brzy skončilo a on mohl jít domů.
---
Když se Snape celý vyčerpaný přemístil na Grimmauldovo náměstí, nemohl nikde najít Miu.
"Hermiono! HERMIONO!" nikdo se neozýval.
"Kde je Hermiona?" křičel přes celou vstupní halu.
Paní Weasleyová uslyšela Severusovo volání a ospale slezla po točitých schodech dolů.
"Severusi... Hermiona byla unavená... a tak se.. pře-pře-přemíístila" zívla Molly.
Snape se rozzuřil: "Jak přemístila? Měla tu zůstat! Mohli jste jí nechat spát tady! Přece jsem vám řekl, aby tady zůstala!!!"
Otočil se a během vteřiny se přemístil.
Tak moc se mu ulevilo, když zjistil, že je Mia v pořádku. Seděla schoulená v měkkém červeném křesle v obýváku a když Severuse uslyšela, vzhlédla k němu.
Mia měla obličej celý napuchlý, červený a mokrý od slz, které se jí kutálely po tvářích.
"Hermiono! Co se stalo?!" Severus se na ni starostlivě pousmál, přisedl si k ní a hřbetem ruky ji setřel dvě poslední slzy.
"Když... Harry s Ronem.. oni mi tvrdili, jak jsi.. hrozný a zlý.. a když jsem jim řekla, že to není pavda, že tě mám ráda.. my jsme se pohádali, oni mi řekli..že si mám vybrat..buď oni, nebo ty... a já- já jsem si vybrala Tebe."
"Mio, hlavně nebreč. Prosím. Já..jsem vážně rád, že sis- vybrala- mně, ale..jestli jsi nešťastná, můžeš to ještě změnit."
"Severusi! Já nejsem nešťastná. Právě teď jsem strašně šťastná a spokojená. Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bála! Jestli ti Voldemort něco neudělal.. jestli se vrátíš!"
Hermiona se znovu rozplakala. Severus si ji instinktivně přitáhl do náruče a začal ji hladit po vlnitých vlasech.
Poprvé si uvědomil, jak moc pro něj znamená.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář