6. kapitola- Otázky
17. 4. 2011
"Tak co?", zeptal se Snape. "Necháte si ty rány namazat?"
Hermiona krvavě zrudla a jen něco zabručela.
Severus se ušklíbl a odešel z místnosti. Vyděšená Hermiona se bála, jestli ho třeba něčím neurazila, nebo jestli mu došla trpělivost a už ji tu dál nechce..
Za pár okamžiků ale přišel zpátky, s igelitkou v ruce. Lehce ji hodil Mie na postel.
"Hermiono, tady máte oblečení a některé jiné své věci", oznámil jí a zase se vzdálil.
Když Mia otevřela tašku, našla tam vše, co potřebovala. Pár kusů oblečení, noční košili, kartáček na zuby, svoji hůlku, na kterou si při pohledu na ni matně vzpomněla, a pár dalších drobností, například inkoust, brka a pergamen.
Zhluboka se nadechla, odkopala ze sebe peřinu a rychle se oblékala. Doufala, že Snape nevrazí do místnosti právě v tomhle nejhorším okamžiku. Nevrazil. Přišel o pět minut později a předtím, než vstoupil, způsobně zaklepal na dveře.
"Dále", vyzvala ho Hermiona.
Severus vstoupil. "Tak, teď když jsi- promiňte, když jste-"
Mia se usmála. "To je v pořádku- můžete mi tykat. Pro vás Hermiona."
Snape napřáhl ruku: "Severus. Hermiona ji lehce stiskla a pak uhnula očima.
"Takže, už mi dovolíš, abych tě ošetřil?"
"Jistě", pípla Mia a vylezla z pod peřiny, oblečená v noční košili a županu.
Severus si nanesl na dlaň trochu světlé mastičky a začal ji jemně mazat nohy. Hermiona byla ze začátku trošku nervózní, ale Snape nezneužil situace, že má nohy až do půl stehen holé, a to jí stačilo.Uvědomila si, že by mu měla trošku více věřit.
"Můžu se tě na něco zeptat?" , začala opatrně.
"Ptej se na co chceš, rád ti odpovím, jestli budu moct."
"No.. docela by mně zajímalo, kde..kde to vlastně jsem a jak jsem se sem dostala..?"
"No vidíš, promiň, na to jsem zapomněl", usmál se na ni.
"Začnu od začátku.
Když se ti stala ta.. jak to říct, nepříjemná záležitost s panem Potterem, musel jsem se přemístit sem, abych ti donesl lektvar..nebýt toho lektvaru, už by jsi tu se mnou nebyla."
"No, tak to mám vážně štěstí, že mně tam našel zrovna profesor lektvarů", skočila mu Hermiona do řeči.
"To rozhodně", zasmál se Snape. "Takže, přinutil jsem tě ten lektvar vypít... chvíli se nic nedělo..ale pak jsi se vzbudila a začala jsi strašně kašlat. Dusila ses, a když se mi tě nakonec podařilo uklidnit.. nebudu tajit, že se mi obrovsky ulevilo. A protože na ústředí, jak se říká hlavnímu štábu Fénixova řádu, bylo moc lidí a nulový klid, vzal jsem tě sem. Tady jsi v mém domě. Nechám tě tu, dokud se plně neuzdravíš."
"Děkuju, zašeptala.
Hermiona mu byla velmi vděčná, přitom jí ale bylo líto, že tu nemůže zůstat. I když znala Severuse Snapea jen málo času, věděla, že se s ním cítí dobře, možná daleko líp než s Harrym a Ronem, i když si z jejich kamarádství pamatuje jen střípky.
"Teď se neboj, Mio,ano? Musím ti sundat ten župan. Pak tě jen převrátím na záda, abych ti je mohl taky namazat."
Opatrně jí ho přetáhl přes hlavu a pak ji jemně a bezbolestně otočil na břicho.
Zatímco jí natíral hřejivou mastí a pomalu masíroval, hovor vázl a vázl. Nakonec už to Severus nevydržel a také ji položil otázku:
"Hermiono, pamatuješ si ještě na něco? Vzpomněla sis?"
"Pamatuji si..čtyři velké, dlouhé stoly.. byla to místnost, která..myslím, že neměla strop. "
"Rád slyším, že si ještě něco vybavuješ. Tahle místnost, kterou jsi mi popsala, to jsou Bradavice. Přesněji Velká síň. A ten strop je začarovaný. Přece jsem ti řekl, že jsi čarodějka. A my, kteří máme magické schopnosti, toho dokážeme docela hodně."
Sám Snape byl sám ze sebe překvapený. Už dlouho si s nikým takhle nepovídal, tak dlouho, ani tak upřímně. A musel si přiznat, že mu to nebylo nepříjemné. Naopak.
Mia si povzdechla. "Jinak už zase nic nevím. Možná, že to přichází pomalu. Jediné, co se mi právě vybavuje v hlavě, je Harry s Ronem. Strašně bych je chtěla vidět."
"No, rád bych ti to vymluvil, ale pokud jsi si tím opravdu jistá, zítra tě za nimi vezmu." Ani nevěřil, že to říká. I Hermiona tomu, podle jejího výrazu, nechtěla věřit.
"Děkuju", řekla znovu. Víčka se jí přivíraly.
Severus se na ni podíval láskyplným pohledem, který ona bohužel neviděla, protože ležela na břiše a hlavu měla zabořenou v sametovém polštáři.
Naposledy ji pohladil po hebkých zádech. "Teď spi."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář